V říši mého strachu

Nedávno jsem se zamyslela nad tím, do jaké míry můj život ovlivňuje strach. Uvědomuji si ho v mnoha nebezpečných situacích: když na mě zavrčí cizí pes, před zkouškou, před návštěvou zubaře nebo na dálnici v nebezpečné situaci.

Ale strach mě provází i v mnohem subtilnější formě, kterou si často ani neuvědomuji: strach ze zranění nebo nemoci, strach z trapasu, ponížení nebo urážky. Strach z toho, co bude (kdo ví?)…
Jako chameleon mění svojí tvář: pochyby, nejistota, sebejistota, stud… a každým dnem znovu a znovu…. mi bere chuť do života…. a nedá se setřást a nedá…

V každém případě jsem jednoho dne poznala, že mě má můj strach pěkně pod kontrolou. A tak jsem se za ním vydala. Můj duchovní průvodce – jednorožec Aaron (poznala jsem ho skrz Tinu 🙂 ) už na mě čekal a hrozně se šklebil. Vůbec jsem tomu nerozuměla: „ Vždyť mi jde o život a ty se na mě řehtáš?“ Cítila jsem se hrozně. Aaron mě popadl a letěli jsme. (Jinak bych asi seděla ještě dnes). Okamžitě jsme se vznesli a vlétli jsme do husté mlhy. Bylo tam úplné ticho. Jediné co jsem mohla vidět, byl mladý muž, který se na mě upřeně díval, a který mě magicky přitahoval. Nemohla jsem z něj spustit oči. „Jasně, tebe přece znám, kdyby ses mi tu svlíknul, vím přesně, kde máš mateřská znamínka…“, myslela jsem si. Cítila jsem k němu velkou citovou vazbu. Dovolil mi, abych si na něj sáhla. Neváhala jsem. Byl zcela reálný. Líbil se mi. Samozřejmě jsem se ho zeptala, kdo že on je…
S úsměvem mi odpověděl: „Já jsem tvůj STRACH.“ Šok. Všechno, ale jen ne tohle. V tom okamžiku jsem chtěla utéct, jedno kam, ale hlavně hodně daleko. Nešlo to. Můj strach mě držel pevně ve své moci. Byly to hrozné okamžiky.
Aaron mi pošeptal, abych se mu podívala do očí. Povedlo se mi to a můj strach znejistěl. Začal mě přemlouvat abych se na něj tak nekoukala a radši si ho vzala. A v tom okamžiku jsem to pochopila: „Je to falešňák, on to na mě hraje!“ A potom mi ještě řekl, abych ho radši zase pustila do mě, do mého těla. Pochopila jsem. Nedovolila jsem mu to a on zmizel. Věděla jsem, že tu ještě někde je. Mlha zhoustla, byla všude tma a já jsem v té tmě viděla scény z mého života: když můj táta zemřel, moje zranění, mojí maturitu, prostě okamžiky, ve kterých byl strach mojím průvodcem. A ještě jedno poznání: můj strach vždycky všechno zamlžil, abych nemohla nic vidět.
Aaron mi poradil, abych se koncentrovala na mé srdce. To začalo vyzařovat – svítit. Ta energie byla zeleno-modrá. A tohle světlo prozářilo tu mlhu. Byl to dost silný pocit. Zážitek. Ukazovalo mi cestu ven – cestu zpátky. Aaron mě popoháněl, postrkoval dopředu. Strach šel za mnou, cítila jsem ho. Ale už jsem neměla strach. Věděla jsem, že dokud mě vede mé srdce, tak se neztratím.

Ano, ano a jsem zase na začátku: světlo a láska mého srdce.

Nazpátky jsem se vrátila dost unavená, Aaron mě vysadil na našem obvyklém místě. Poděkovala jsem mu, bylo a je mi dobře. Díky.

Reklamy

5 thoughts on “V říši mého strachu

  1. beka píše:

    Ďakujem za tento článok. Veľa som si pri ňom uvedomila. Akoby som ho posledné dni potrebovala a on za mnou (myslím tento článok 🙂 ) prišiel. Takže ešte raz moc ďakujem

    Like

Pridaj komentár

Zadajte svoje údaje, alebo kliknite na ikonu pre prihlásenie:

WordPress.com Logo

Na komentovanie používate váš WordPress.com účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Twitter picture

Na komentovanie používate váš Twitter účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Facebook photo

Na komentovanie používate váš Facebook účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Google+ photo

Na komentovanie používate váš Google+ účet. Odhlásiť sa / Zmeniť )

Connecting to %s